Dlouhá trasa BIKE VALACHY: fotoreportáž bikerky Katky Sobotkové
24. 6. 2013 - Co Vás čeká na dlouhé trati BIKE VALACHY? Katka Sobotková, bikerka a průvodkyně z www.trails.cz se po projetí krátké trasy vydala prozkoumat zajímavosti na trati dlouhého závodu (45 km, 1560 m převýšení). Představu o celé trase si můžete udělat v následující fotoreportáži.
Po projetí krátké trasy BIKE VALACHY se vydávám na prohlídku trati douhé. Než vyjedu, opět se posílním lehkým "bikerským" obědem na Hotelu Galík. Venku je na padnutí a já se snažím svůj start co nejvíce oddálit. Nakonec se ale přesvědčím, horko mi bude tak i tak, a vyrážím.
Začátek dlouhé trasy je stejný jako začátek trasy krátké, tedy po asfaltové cestě udolím Velká Hanzlůvka. Než se ale trochu rozjedu, asi po 600 m odbočuji na cestu pojmenovanou Škaredica.
Ne nadarmo se jí tak říká. Hned ze začátku se asfaltová cesta zvedá a klikatí zpět nad Hotel Galik a dál do bočního údolí Miloňov. Kupodivu se šlape dobře a cesta pěkně ubíhá. Navíc je kolem všude krásně zeleno a ve stínu lesa je moc příjemně.Když se dostanu nad sjezdovku nad Galikem, kochám se prvním výhledem na údolí v Leskovém.
Odtud mě čekají ještě zhruba 2 km stoupání lesem. Poté se cesta láme a já začínám sjíždět do Miloňova. Zde je ten pravý čas na odpočinek, vydýchání se anebo naopak na dohonění času ztraceného při výšlapu. Sklon je čím dál větší a s ním roste i moje rychlost. Cesta je čistá bez překážek, takže to můžu nechat pěkně rozjet. Asi 800 m před sjezdem na silnici v Miloňově projíždím několik prudkých zatáček. Je třeba s nimi počítat a trochu snížit rychlost. Na cestě není žádný štěrk, písek ani jiná překážka, takže lze zatáčky bez problémů projet.
Po tomto sjezdu zatáčím na silnici doprava a projíždím údolím Miloňov. Na cestu stín nedosáhne, takže sem pěkně paří sluníčko, což je po výjezdu z lesa celkem rána. Zhruba po 800 m odbočuji doleva po značené šotolinové cestě.
Brzy se opět dostávám do stínu lesa, cesta se ale začíná zvedat, a já si uvědomuji, že mě čeká výšlap na hřeben spojující Soláň s Třeštíkem. Nezbývá mi nic než zatnout zuby a šlapat. Naštěstí jsem si odpočinula ve sjezdu po Škaredici. Ze šotoliny najíždím na cestu vysypanou kamením, po které se škrábu vzhůru. Po 2 km už jedu jen po lesní cestě, která se zvedá a klikatí na hřeben. Sklon má pořádný, ale vyšlapat se dá.
Stejně jako se zvedá cesta, zvedá se můj tep, teplota a počet myšlenek, co jsem si to zase vymyslela, a proč mám v batohu 2 kg foťák (pozn. autora - skutečná váha foťáku je kolem 750g). Na hřebenu pak dostávám uspokojující odpověď. Když vyjedu z lesa, dostávám se na louku a na hřeben už mi zbývá vyšlapat jen 200 m.
Konečně jsem na hřebenu na rozcestí Pálenice, odbočuji vpravo směr Třeštík. Teď mě čeká houpavá jízda po hřebenu, kde si lze po prudkém výjezdu pěkně odpočinout.
Cesta rychle ubíhá, chvilku jedu nahoru, chvilku dolu. Protože mě čas zas tak netlačí, každou chvilku stojím, vytahuji foťák, fotím a kochám se.
Na Beneškách se ještě chvilku kochám a dělám pár fotek. Moc se už ale nezdržuji, před sebou mám přeci jen ještě kus cesty.
Lesem svištím s kopce něco málo přes kilometr a přijíždím na další louku. Neodpustím si další foto. Na louce to krásně voní senem.
Odtud sjíždím a střídavě projíždím přes les a louky. Dostávám se do obydlené oblasti. Výhledy jsou zde famózní, přesto je dobré sledovat spíše cestu, protože je protkaná hlubokými odvodňovacími kanály a ty vás můžou lehce rozhodit. Přijíždím ke kapličce, odkud odbočuji ze značené žluté trasy doleva. Po 200 m od kapličky se cesta stáčí doprava dolů. Já ale sjíždím z cesty a odbočuji doleva do lesa.
Zde mě čeká příjemné překvapení. Krásná, široká lesní cestička.
Trail klesá po vrstevnici do údolí, v němž protéká bezejmenný potůček. Trasa dál pokračuje tímto potokem. V horkém dni je to velmi příjemné osvěžení. Nejraději bych se tam naložila celá. Tolik vody tam bohužel není. Potokem lze projet přímo, chce to však plynulou jízdu a velké soustředění. Velká část potoka lze také projet po jeho levém břehu, kde je jízda jednodušší a sušší.
Z potoka vyjíždím na lesní cestu, která klesá dál do údolí. Projíždím kolem "indiánského" tábora, kde se z lesní cesty stává cesta vysypaná kameny. Je to ale pouhých 20 m, cesta zatočí a jsem dole na asfaltce v Hanzlůvce, která vede k Hotelu Galik.
Ještě než najedu na asfaltku, projíždím potokem, což je parádní osvěžení. Potok ale projíždět nemusíte, hned vedle je široká dřevěná lávka. Kudy pojedete, je už na Vás.
Po asfaltce sjíždím Hanzlůvkou a po 400 m odbočuji doleva. Zde se potkává dlouhá trasa s krátkou a kopíruje ji až na rozcestí k Třeštíku. Na rozcestí se opět odpojuje, a na rozdíl od krátké, odbočuje po šotolině doleva, která stoupá pod Vysokou. Opět se tak dostávám nahoru na hřeben Soláň - Třeštík. Po hřebenovce pokračuji doprava směrem na Vysokou. Zde je prudký a kamenitý výšlap. Když už mi dochází síly, odbočuji naštěstí po 200 m vpravo na vrstevnici, která objíždí vrchol Vysoké. Užívám si pěknou lesní pěšinu. Ta nejprve mírně stoupá a v lese začne naopak klesat. Napojí se na červenou trasu vedoucí přes vrchol Vysoké. Odtud sjíždím lesem před Třeštík. Sjezd je místy kamenitý a končí šotolinou s výhledy na obě strany.
To už se zase napojuji na trasu krátkou a dál pokračuji stejně jako minule. Pokračovat foto prohlídkou trasy tak můžete zde.
Domů se vracím unavená, ale spokojená. První část trasy z Hanzlůvky přes Pálenici, Polanu zpět do údolí Hanzlůvky považuji za nejkrásnější úsek. Pokud stále váháte, zda jet kratší nebo delší variantu závodu BIKE VALACHY, doporučuji zkusit tu delší. Během trasy se vystřídají různé povrchy, výšlapy a sjezdy. Projedete spoustou krásných míst, uvidíte nikdy se neomrzící výhledy, a možná poznáte i nové úseky, které jste nikdy nejeli. Celá trasa je jetelná, nikde na Vás nebudou číhat žádné záludné nástrahy.
Dlouhá trasa:
Délka: 45 km
Převýšení: 1560 m
Krátká trasa:
Délka: 25 km
Převýšení: 897 m
Kateřina Sobotková/Trails.cz