Na pohodu a kvůli dětem. Na BIKE VALACHY míří paralympionik Jiří Ježek
2. 6. 2017 - Závod BIKE VALACHY bude mít ve startovní listině jedno velmi speciální jméno. Není snad cyklisty, který by neznal Jiřího Ježka. Tento šestinásobný vítěz paralympijských her i mistr světa je jednoznačně nejúspěšnějším cyklistou paralympijské historie.
Ačkoli je specialistou na "silničku", velmi nás těší, že se nechal zlákat do valašských terénů. Nejenže ho potkáte ve startovním poli, ale Jirka bude navíc i patronem dětských závodů.
Jirko, na BIKE VALACHY budete nejen závodit, ale také startovat dětské závody. Vzpomenete si, kdy jste jako dítě poprvé sedl na kolo a případně se i zúčastnil závodů?
Na kole jsem jezdil odmalička. Dřív nebylo tolik lákavých pořadů v televizi, internet ani počítačové hry, takže většinu času jsme trávili s kamarády venku. A kolo bylo součástí každého z nás. Závody se pro děti tenkrát nepořádaly, ale my závodili v partě mezi sebou. Hráli jsme si na hrdiny etap Závodu míru, který byl tehdy vysílán v televizi.
Bylo kolo vaší láskou na první pohled, nebo to přišlo až později?
Kolo patřilo k mému životu. Navíc, když jsem při autonehodě v jedenácti letech přišel o nohu, právě kolo mi ji zpočátku nahrazovalo. Ještě jsem neuměl chodit s protézou, ale na kole jsem stačil svým kamarádům, nebo jsem s rodiči mohl vyrazit na výlety a procházky. Ale se závodní cyklistikou jsem začal až mnohem později, až ve dvaceti letech. Možná proto mi ta láska zůstala až dodnes. Kolo a cyklistiku miluju!
Jak vnímáte dětskou cyklistiku dnes v porovnání s dobou, kdy jste vyrůstal? (bezpečnost, finanční náročnost, možnosti vyžití na závodech, zájem dětí.)
Dneska si to děti neumí představit, ale dřív byl vůbec problém koupit kolo. V obchodech prostě nebyly. A když už přišla várka kol, byly všechny stejné, jednotné. Dneska mohou rodiče dětem vybírat z obrovské škály nádherných a skvěle vybavených kol. Malí caparti mohou začínat už na odrážedlech, kde získávají smysl pro rovnováhu a na kole pak nemají problém.
Dříve nebyly ani helmy, dneska je helma samozřejmostí a já jsem za to rád. Helma mi několikrát zachránila život!
Přiznávám, že závodů horských kol moc nejezdím. Účastním se tak dvou tří akcí za rok. O to víc si své starty v terénu vybírám. Jezdím to hlavně kvůli lidem a pohodové atmosféře. Mezi bikery mám spoustu fanoušků a přátel a je fajn, že si alespoň občas můžeme společně užít závodní den.
Já v terénu na biku moc neumím, hodně ztrácím v technice, protože jsem se tomu nikdy v tréninku nevěnoval. Aspoň je vidět, že je cyklistika spravedlivá. Bez tréninku a přípravy to nejde. Takže závody horských kol si spíš užívám, beru je jako “společenskou událost”. Rozhodně mě asi nikdy neuvidíte bojovat o každou pozici.
Můj hendikep určitě není na biku překážkou, na to se vymlouvat nebudu. Samozřejmě, jízda přes kořeny a náročný terén do té protézy hodně bolí, ale s tím počítám a zatnu zuby. Jde spíš o to, že na biku jezdím minimálně, takže si nemůžu dovolit chtít nějak výrazněji závodit. Proto jezdím maratóny a podobné akce bez ambic, víceméně pro potěšení. Ostatně, cyklistika se má provozovat hlavně pro radost!
Beskydy jsou vyhledávaným terénem pro tréninky cyklistických profesionálů. Kde nejčastěji trénujete vy? A jak často se dostanete právě do Beskyd?
Bydlíme s manželkou v pražských Dejvicích, takže většinu tréninků jezdím na západ a sever od Prahy. Kopce kolem Karlštejna a na Křivoklátsku, roviny mezi Kladnem a Mělníkem. Ale Beskydy a nedaleké Hostýnské vrchy mám moc rád. Každý rok sem pravidelně jezdím na takové minisoustředění. Je tu nádherná příroda a skvělé zázemí pro cyklistiku.
Sportovci, ať už amatéři, nebo profesionálové, občas bojují s vyhořením, ztrátou motivace. Co vám osobně nejvíce pomáhá? Co radíte těm, kteří se ocitnou v podobné situaci? Jak se udržujete v psychické pohodě?
S chutí do tréninku, nebo se ztrátou motivace závodit jsem asi nikdy neměl problém. Je to dáno tím, že jsem strašně vděčný, že můžu dělat, co mě baví. Přes můj hendikep jsem se stal prvním profesionálním sportovcem u nás, splnil se mi tím můj dětský sen. Vděčím za to spoustě lidí, kteří mě podporovali a podporují. Už kvůli nim jsem sportu dával vždycky maximum.
Ale tím hlavním důvodem je, že mě kolo hrozně baví. Na kole jsem šťastný, přináší mi to radost! To je i můj recept. Dělejte věci s radostí a s nadšením, jinak to nemá cenu. Život je krátký na to, trápit se, nebo dělat věci jen proto, že se od nás očekávají…
Kromě sportu patří k vašim zálibám také divadlo, film, hudba a literatura. Kolik času máte na tyto koníčky? A co vám přinášejí v porovnání se zážitky ze sportu?
Mám rád “živou” kulturu, takže divadlo a koncerty nikdy neodmítnu. Manželka je zpěvačka a mezi herci mám spoustu přátel. Obdivuji, když někdo něco opravdu umí a dokáže lidem předávat emoce.
Resort Valachy, kde se Bike Valachy koná, je vyhlášený svým hotelovým wellness centrem a celkovému zázemí pro aktivní a relaxační dovolenou. Jaký druh relaxace provozujete nejraději vy?
Aktivní regenerace, masáže a rehabilitace je pro sportovce stejně důležitá, jako trénink. Kvalitní wellness je pro mě vždycky důležitým kritériem pro výběr hotelu. Proto se na letošní Bike Valachy moc těším!
Cyklistická sezóna je na začátku, jaká největší výzva vás v letošním roce čeká?
Tahle sezóna je mojí poslední, rozlučkovou… Mám za sebou třiadvacet let nádherné sportovní kariéry. Chci si tedy tuhle sezónu užít společně s mými fanoušky, se sponzory a s přáteli, kteří mě po celou dobu mé závodní kariéry podporovali. Chci tedy hlavně objíždět závody, které mám rád, nebo kde mají rádi mě. Je to takový bonus.
Samozřejmě, že se budu účastnit důležitých závodů paralympijské cyklistiky, jako jsou světové poháry a mistrovství světa, ale to hlavní pro mě bude společná radost s lidmi, pro které jsem těch dvacet tři let závodil….
Děkujeme za rozhovor a těšíme se na viděnou ve Velkých Karlovicích.