Trofeje pro XTERRA Valachy vznikají v Kovozoo: z vyřazených částí kol
29. 5. 2024 - Velmi speciální budou trofeje pro letošní vítěze XTERRA Valachy Official. Vznikají ve Starém Městě u Uherského Hradiště, v dílnách tamní KOVOZOO, kterou mnozí z vás jistě znají jako oblíbený turistický cíl pro děti, kde jsou k vidění stovky zvířat vyrobených z vyřazeného kovového odpadu.Se stejnou myšlenkou druhotného využití kovoodpadu se rodí i trofeje pro triatlety. Pracuje na nich Milan Bureš ze společnosti Steelmet. S celou rodinou a přáteli už léta navštěvuje akce DATART Valachy tour, jejich sportovní klub N-MED pravidelně boduje v celkovém pořadí týmů, od roku 2019 každoročně obhajuje celkové druhé místo.
Milane, jak nápad na trofeje vznikl?
Naše firma jako součást REC Group se zabývá zpracováním odpadů. Nedílnou součástí našeho snažení a naší identity je KOVOZOO, která se postupem let stala vůči veřejnosti jakousi vlajkovou lodí a je asi nejznámější a nejvýraznější částí našeho holdingu. Ročně nás navštíví kolem 140 tisíc návštěvníků, kteří si mohou prohlédnout přes 400 zvířat ze šrotu a jejich počet neustále roste.
O bližší spolupráci s DATART Valachy tour jsme se bavili od konce roku 2020. Bylo to v době covidové, Jitka Kacířová s Bobem Komínem mě tehdy navštívili, aby nám předali diplom za celkové druhé místo týmů za tento ročník. Od té doby jsme přemýšleli o podobě spoolupráce a po konci minulého ročníku Jitka přišla s tím, že už to vymyslela. Když prý svařujeme po práci ty zvířata, tak bychom mohli vyrobit ceny pro XTERRU.
Bude to celkem 20 trofejí. V těchto dnech už dokončuji první kusy.
Můžete nám je popsat? Co symbolizují? A z čeho jsou vyrobené?
Od začátku jsem chtěl, aby materiál pro výrobu souvisel s tím, o čem triatlon je. Plavky ani tenisky se na výrobu moc nehodily, takže zbyla kola, respektive jejich komponenty. Oslovil jsem Jitku se žádostí, aby využila své konexe mezi bikery a posháněla mi co nejvíce starých dílů z kol. Navozila mi postupně tři bedny cyklošrotu. Jak jsem tak dumal nad tím, jak trofeje pojmout, prohnalo se mi hlavou vícero nápadů. Nicméně finální podoba vznikla až na stole v Porodnici (tak my u nás v KOVOZOO říkáme dílně, kde se rodí naše zvířata), kdy jsem před sebe vysypal všechno, co Jitka posháněla. Začal jsem to k sobě náhodně přikládat, až vznikla konečná podoba.
Finální stav využívá pastorku a brzdového kotouče, tyto dva díly spojuje ocelová trubka, aby to vypadalo trochu jako klasický pohár a dalo se to jednou rukou vzít nad hlavu a zamávat s tím divákům. Na brzdovém kotouči je připevněna dřevěná destička s vypálenou grafikou XTERRA. Každá trofej je jedinečný originál, asi se nenajdou dva identické kusy. Tím spíš, že každý kus vykazuje jiné vady způsobené mou výrobou.
Musíme říct, že trofeje vypadají opravdu zajímavě… Kolik času jeden kousek zabere?
Když bych započetl všechny přípravné a dokončovací práce včetně leštění a lakování, tak se budeme pohybovat někde kolem tří až čtyř hodin na jednu trofej. Přesně nevím, jelikož v tomto okamžiku ještě nemám hotovo.
Na Valachy manovi nebudete přítomni jen prostřednictvím trofejí, ale opět i osobně. Ve startovní listině máme nyní hned pět přihlášených závodníků se jménem Bureš či Burešová z týmu N-MED. To není náhoda, že ne?
Ano, těch pět lidí od Burešů, to je všechno z našeho hnízda. Těch pět účastníků ve startovní listině jsou ale fakticky jenom čtyři lidé. Já jedu klasicky dlouhou trasu, manželka, která v uplynulých letech jezdila celého dlouhého Valachy mana sama, letos zpracovala naše děti, aby společně vytvořili štafetu. Manželka poplave, dcera předjede pár štafet na kole a syn ostatní předběhne v mohutném finiši. Taková je aspoň jejich taktika.
Dcera, když už bude ze soboty rozjetá na kole ze štafety, si dá ještě v neděli krátkého Valachy mana. Budeme závodit celá rodina a moc se na to těším.
K tomu je ještě potřeba počítat synovce na dlouhé distanci a jeho ženu, která ale z důvodu očekávání dalšího závodníka N-MED Teamu bude letos jenom fandit. Musím tady v této souvislosti říct, že část N-MED Teamu bude v pátek večer ještě na druhém konci republiky a budou se na Bystřičku přesouvat až ráno, takže asi půjdou z auta hned do vody. Takoví jsou to srdcaři. Je potřeba bodovat do soutěže týmů.
Jaké závody máte ještě na Valachy tour v plánu letos navštívit?
Pro nás je každoročně samozřejmost účastnit se celé tour. Je ale pravda, že letos nám to termínově hrubě nevychází a všechny závody někomu s něčím kolidují, takže jsme už víceméně vynechali Noční stopu, kde prapor týmu držel jen synovec se svou manželkou. Já už ale, pokud zdraví dá, objedu všechny zbývající závody a snad se na nich přidá i někdo další z týmu. Je to srdeční záležitost a kdybych se měl doplazit, tak přijedu
Vaše firma je součástí REC Group, kam patří mimo jiné Kovozoo ve Starém Městě. Na co nového či zajímavého byste nás pozvali na prázdninový výlet?
Nevím, kolik máme prostoru, abych vše vyjmenoval… ale k vidění je toho u nás myslím opravdu hodně. Pokud k nám někdo zavítá poprvé, tak doporučuji, ať si na návštěvu u nás rezervuje ideálně celý den, minimálně celé dopoledne nebo odpoledne, aby si v klidu prohlédl opravdu všechno. Kromě kovových zvířat, o kterých už byla řeč, je možno si prohlédnout muzeum veteránů, rozhlednu maják Šrotík, pirátskou loď, kovárnu, muzeum kovářství, letoun L-610, bludiště z pneumatik, navštívit obchůdek s malými zvířátky z naší porodnice, která je také návštěvníkům přístupná.
Návštěvníci se mohou projít po vyhlídkových lávkách, ze kterých je vidět přímo do našich provozů, ve kterých zpracováváme odpady, a mohou se také projet po areálu naším vyhlídkovým vláčkem. Komu zbude ještě nějaký čas, může se jít projet po naší motokárové dráze nebo navštívit nedávno čerstvě otevřené terárium s živými plazy a jinou havětí. Nejsem si jistý, jestli jsem na něco nezapomněl.
Navíc, pokud by to někdo stihnul, můžu pozvat na neděli 2. června, kdy pořádáme krásnou akci – Sraz veteránů v KOVOZOO. Návštěvníci mohou vidět nejenom spoustu krásných historických vozidel, ale také se svézt se po našem areálu parním vlakem, poslechnout si živé kapely a vůbec strávit krásný pohodový den.
