NOČNÍ STOPU VALACHY osvítily dvě stovky čelovek
10. 3. 2014 - Noční běhy mají svoje ohromné a neopakovatelné kouzlo. Krásným zážitkem se pro mě stal první závod série Valachy tour ve Velkých Karlovicích v sobotu 1. března. A přitom mělo jít původně o večerní akci na běžkách. Jenže ta letošní zima je jakási divná i na Valašsku.
Osobně běhám po lesních cestách i necestách večer s čelovkou i několikrát týdně. Mám rád ten klid lesa. A když už někoho potkám, tak to běhá po čtyřech nohách a nemluví.
Na první závod Valachy tour jsem se přihlásil ještě v době, kdy to vypadalo, že se poběží na běžkách patnáctikilometrový okruh v údolí Léskové ve Velkých Karlovicích. A to jsem tuto zimu ještě na běžkách nestál. Zato naběháno jsem měl od začátku roku dost. I po lese, i do vrchu. Jednou jsem si vyběhl i na Lysou horu v rámci Lysacupu, takovou tu mrazivou, kdy někteří zdolali Lysou mnohokrát za 24 hodin.
Ale zpátky do Velkých Karlovic. První březnová sobota byla jak vymalovaná. Cyklisti, turisti a proti tomu na Razule lyžaři na sjezdovce. A před hotelem Galik vznikalo zázemí běžeckého závodu na 10,5 kilometru s intervalovým startem od 18 hodin a na dětské běžecké závody.
.jpg)
A dětské závody odstartovaly celý závodní program. Nejprve se na okruh před Galikem postavily ty nejmenší děti do čtyř let věku. Přitom tomu nejmenšímu nebyly ani dva roky a tak bylo povoleným dopingem, že ho do cíle dovedla starší dcera. Na stejně dlouhý, 110 metrů dlouhý okruh vyrazily i děti do 6 let. Starší děti pak čekaly vzdálenosti od 260 až po 620 metrů. Dětské závody jsou vždy krásné v tom, že nejde o vítězství, ale o radost z pohybu. Proto na každé dítě v cíli čekala valašská perníková medaile a svítící tkaničky. Pro mě byly dětské běhy výborným rozběháním, protože jsem vždy běžel před dětmi jako zaváděcí komisař.
Pak už se vše chystalo na začátek závodu. Startovalo se z vyhřívaného stanu v desetivteřinových intervalech a na všechny hned na začátek čekal svíčkami osvícený dvousetmetrový okruh. Vypadalo to, jako když běžíte po rozsvícené startovací ranveji nějakého letiště. Úchvatný začátek desetikilometrové trasy. A pak už jsem vyrazil vstříc beskydské tmě s jasným nebem plným hvězd.
.jpg)
Trasa NOČNÍ STOPY vedla střídavě po zpevněné šotolině, chvíli po klasické lesní cestě, chvílemi dokonce po asfaltu. První kilometr se mírně stoupalo po lesní cestě a protože nebylo mnoho zatáček, bylo kouzelné pozorovat vlnící se had čelovek za mnou. Nebo sledovat, jak si výrobci oblečení pro běžce pohrávají s tím, kam všude se dají umístit reflexní prvky. Někteří běžci tak vypadali spíše jako tančící roboti nebo reklama na bezpečnost v dopravě.
Po rychlém seběhu k hlavní silnici protínající nejdelší vesnici v republice začalo nejdelší stoupání. Po krátkém asfaltovém úseku, na němž mě neuvěřitelně rychlým tempem předběhl jeden z členů týmu Splašení goroli (vítězné družstvo v rámci celého Lysacupu), cesta zabočila prudce doleva a pode mnou byl zase vidět ten přenádherný roj světlušek plazící se do kopce.
Po asi 100 nastoupaných metrech během dvou kilometrů, následovala nejpěknější část závodu. Lesní cesta vedla po vrstevnici nad údolím Leskové. Na chvíli jsem vypnul čelovku, abych si vychutnal ten klid lesa. Pohled nad hlavu zážitek ještě víc umocnil, protože nebe bylo poseté hvězdami. Běh jsem si dokonale užíval. Další síly mi dodávalo, že jsem předbíhal spoustu závodníků, zatímco se přede mě za celou délku trati dostali jen tři! Ale je fakt, že ti zase běželi fakt nechytatelným tempem.
Musím vyseknout poklonu Mirovi Zápecovi, který trasu vymyslel a kam umístil občerstvovací místo. Bylo to asi na šestém kilometru, na plácku, z něhož bylo možné se dostat pouze přes malý mostek z dřevěných prken, romanticky osvětleném. Na trase byly i dvě kamery České televize, které toto místo ve své reportáži také nevynechaly: http://www.ceskatelevize.cz/porady/10172093682-lyzovani/414232401362001-nocni-stopa-valachy/.
Zhruba na osmém kilometru běžci lesní cestu opustili a po pevné lesní silnici se vydali na dvoukilometrový seběh až do cíle před hotelem Galík. Závěrečných pár stovek metrů vedlo osvědčeným krajem lesa nad chatkami za Galikem, kde stále ještě svítila svíčková ranvej.
Samotný cíl byl odměnou určitě pro všechny. Vládla tam výborná atmosféra. Navíc díky intervalovému startu, nebylo pro nikoho nic definitivní. I když o celkovém vítězi znalci moc pochybovat nemuseli. Osobně jsem měl jasno, že když se do závodu přihlásil devatenáctiletý Tomáš Lichý z Třince, těžko tohoto nejlepšího juniora v bězích do vrchu někdo porazí. Což se nakonec potvrdilo (http://valachytour.cz/race/5#results).
Celkové hodnocení prvního závodu letošní VALACHY TOUR je určitě ovlivněno tím, že jsem se podílel na jeho přípravě. Nicméně pro mě to byl první závod s čelovkou, skvěle jsem si užil dětské závody a samotný běh byl i díky výslednému času 50:47 a průměrnému tempu pod pět minut jedním z nejpěknějších zážitků v posledních letech.
Díky všem účastníkům NOČNÍ STOPY VALACHY, kteří pomohli vytvořit nádhernou atmosféru večerního běhu. A také mé čtyřleté dceři Amálce, která celý den zvládla na jedničku!
Bohuslav Komín, spolupořadatel VALACHY TOUR